15.díl-Dovést, vyslechnout a zabít 1/2
„Iko, ty víš něco o Kazemai?“
„Co chceš o ní vědět?“ : Zamrzelo Iku, když se jí na to zeptal.
„Co mají být ta pravidla?“
„No pokud si pamatuju, tak znám jen první čtyři, ale popravdě nevím kolik její klan měl. Chceš je říct?“
„Jo.“: řekl Itachi a podíval se na Iku.
„1. zní pomoc, když tě o to někdo žádá.
2. zní, zabij jen v ochraně své a v obraně tvých blízkých.
3. zní, miluj jen toho, s kým je tvá duše spřízněna.
4. zní, nezabíjej bezdůvodně, jen když máš vážný důvod. „
„To zní, jak z bible.“ : konstatoval Kisame.
„Dalo by se říct, že je to něco jako 10 přikázání, ale bude jich o dost víc.“
„Ona je křesťan?“
„Ona a křesťan?! Itachi slyšel jsi ji někdy mluvit? Ona věří v mnoho bohů. Jashin, Ježíš a další.“
„A ty?“
„Jako v co věřím já?!“
Itachi pokývl.
„V Jashina.“
„Pro Kristovy rány.“: zděsil se Itachi a Kisame se začal dusit smíchy.
„Itachi jsi blb.“ Poznamenala Ika.
„Laskavě mi nenadávej.“
„A budu ti nadávat.“
„Vy dva jste ale dvojka.“
„Jak to myslíš, Kisame?“
„Že jste úžasný protiklady, ale při tom stejní.“
„Nejsme stejní, nesrovnávej mě s ním. Laskavě!“ ohradí se Ika.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„A ty? Miloval jsi Iku?“
Tentokrát mlčel on.
„Takže k ní něco cítíš?“
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Všichni došli k vesnici, kde se měl nacházet hledaný ‘‘objekt‘‘, ale žádné informace o tom, kde se nachází nebyly. Itachi nechal Kisameho a Iku zjišťovat o tom muži, co se dalo. Nebylo toho však moc, jen zmíňky o tom, že se tu občas potlouká, ale o tom kde žije nic. Ika se usmála, když došla za Itachim, obešla ho a pokračovala v chůzi. Podle toho, jak se chovala, Itachi usoudil, že ví něco a on ne a tak se vydal za ní. Ika mu řekla, co se dozvěděla od vesničanů. Muž žil nedaleko této vesnice, žil tam proto, že ho vyhnali.
Rozdělili se: Itachi a Ika šli spolu, a Kisame sám. Itachi jí nevěřil, bál se že by zdrhla, sice věděl, že se o to dlouho nepokusila, ale byl opatrný.
„Musíme tudy.“: zavelel Itachi a ukázal směrem ke skalám.
„Jsi si jistý Itachi?“
„Jo jsem.“
„No já nevím.Mě se to nezdá.“
„Je to les Iko a les je sám o sobě nebezpečný, ale je to kousek k těm skalám.“
„Ale i tak, mám z toho blbej pocit.“
Ika byla čím dál tím víc nervózní a z toho, že Ika byla nervózní, začal být nervozní i Itachi.
„Přestaň, už mi lezeš krkem, když jsi tak nervózní!“
„Nebuďte nezdvořilý mladý muži.“: řekl kdosi zpoza stromu.
„Kdo jsi? Vylez!“:neznámý vylezl a podíval se na ty dva.
„Dobrý den Ika-sama.“: zdvořile pozdravil.
„Ty ho znáš?“
„Ne neznám.“
„Ne neznáte, ale brzy poznáte.“
„Ty úchyle.“
„No dovolte, ale s vámi bych nechtěl mít nic. Popravdě jste škaredá.“: Ika se urazila a zatla pěsti.
„Ale tohle s vámi nechci řešit, poslal mě Madara-sama, váš strýc, abych vás přivedl.“
„Madara?!“: Itachiho to zarazilo.
„Ano, Madara-Sama.“ :zdůraznil.
„Kdo to je?“: zeptala se Ika.
„Uchiha Madara-sama váš strýc žije, a chce vás najít. Už nemám mnoho času, takže mi ji vydáte po dobrém nebo si ji vezmu násilím, ale to zemřete mladý muži.“
Ika se podívala na Itachiho, nevěděl, co má dělat. Dobře věděl, že jestli ho poslal Madara, tak tenhle muž nebude jen tak někdo obyčejný.
„Půjdu.“: řekla tiše Ika a udělala krok dopředu, usmál se.
„Nikam nejdeš, pomátla ses, nikam tě nepustím.“
„Ale pustíš ji, nebo zemřete. Máte k tomu snad nějaký důvod proč mi ji nevydat?“
„Protože je moje.“: Itachiho ty slova zarazila, ani jsi neuvědomil, že je řekl.
„Tvoje?“
Itachi chytl Iku za ruku a rozběhl se na druhou stranu, odkud přišli. Sice nevěděl, jak daleko je vesnice, ale musel ji odtud dostat, co nejrychleji. Neznámý jim byl v patách, byl rychlý, to se mu muselo uznat a taky byl pěkně vytrvalý.
„Proč ho nezabijem Itachi?!“
„Protože ho poslal Madara.“
„Kdo to je vůbec Madara?“
„Ty jsi Uchiha a nevíš, kdo je Madara?“
„Hele já svoji minulost neznám no spíš si ji nepamatuju.“
Do stromu před nimi se zasekly dva kunaje s výbušnými lístky, následoval výbuch. Itachi stihl i s Ikou uskočit, ale změnili tím směr, aniž by si to uvědomili.
Pod Ikou, se zhroutí zem: „Itachi! Aaa!!“.
„Iko!“: zakřičela Kazemai.
Ika padala dolů do díry, ale Itachiho ruka jí vyklouzla. Znovu ji chytl, ale padal i s ní dolů do díry, která na ně byla nastražená. Kusy zeminy se řítily dolů a spolu s nimi i oni. Itachi chytl Iku zezadu. Dopadl s ní do mělké říčky. Kolem Itachiho se voda lehce zbarvovala do ruda. Krev. Rozbil si hlavu a silně krvácel.
„Myslel jsem si, že vás napadne utéct a vaše nepozornost byla mou výhodou. A nepokoušejte to znova, nemělo by to cenu. Stejnak zjistíte, že se odtud nedostanete beze mne.“
„Hajzle!“: zařvala Ika: „Katon: Ryuuka no Jutsu (Oheň: Technika dračího ohně)“
Ale nic se nestalo, ale Ika se cítila slabší. Neznámý se usmál a odešel. Ika se rozhlídla a uviděla Itachiho ležet bez pohybu.
„Itachi!“: rozběhla se k němu. Nahmatala tep, měl ho naštěstí. Dýchat, dýchal.
Ika Itachiho dovlekla na souš a rozhlédla se po svém batohu. Ležel ve vodě. Rozběhla se k němu, popadla ho a utíkala zpátky k Itachimu. Vysypala z něj věci. Obvazy a čistý hadřík, měla obrovské štěstí, nebyly mokré. Nalila na hadřík čistou vodu, kterou měla u sebe a umyla mu ránu z hlavy, byla sice hluboká, ale neměla tu nic, čím by ránu sešila. Nakonec si vzpomněla, že nosí vždy u sebe jehlu a nit. Kazemai ji nechápala, proč ji má u sebe, ale většinou ji kousala nebo si s ní hrála. A nit to sama nevěděla asi pro případ, že by se něco stalo. Ika mu vymyla znovu ránu a sešila ji. Pak mu hlavu obvázala. Složila plášť a položila mu na něj hlavu. Šla se podívat, kam to vlastně spadli. Byla to obrovská místnost s vysokým stropem a nikde žádný východ jen samé tmavé stěny se symboly, kterým nerozuměla. Ale byly jí povědomé, jenže si nemohla vzpomenout.: „Odkud ty symboly jen znám?“: řekla si sama pro sebe. Zasoustředila chakru do nohou a chtěla vylézt ven, ale jen co se dotkla stěny, vysálo jí to část chakry.
„Ty stěny vysávají chakru, když jsme použila katon, vysálo to část mé chakry a k tomu se technika nepovedla. Ty stěny tomu brání, aby se tu nedalo nic použít.“: shrnula si to Ika, po několikátém pokusu. Unavená se vrátila zpět k Itachimu, položila si ho na klín, oblékla si zpátky svůj plášť a snažila se usnout. Stěny požíraly chakru, i když ji nikdo nevyužíval. Setmělo se a nad dírou se začaly pomalu objevovat hvězdy. Od vody se táhl chlad, který probudil Itachiho. Itachi si uvědomil, že leží s hlavou opřenou o něčí klín, když se otočil, zjistil, že je to Ika, která spí. Itachi se dotkl hlavy. Byla obvázaná.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pod Ikou, se zhroutí zem: „Itachi! Aaa!!“.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vzpomene si, kde jsou. Zvedne se a už se chtěl dotknout zdi ale v tom mu zabránila Ika.
„Vůbec se o to nepokoušej.“: stačila říct a začala se hroutit k zemi. Itachi ji naštěstí chytl.
„Ty stěny vysávají chakru, i když ji nepoužiješ tak ti ji sají a blokují.“
„Takže není úniku? To se mi tu snažíš říct?“
„Jo. Nejsou tu žádné východy ani vchody, vůbec nic.“
„Tak to jsme v háji.“
Itachi se posadil vedle Iky. Ika začala znovu usínat. Po chvíli ticha se Ika opřela o Itachiho rameno.
„Iko to...“: zmlkl, když uviděl Iku, jak spí. Ofina jí padala do obličeje, vypadala roztomile, jako malé dítě, když spí. Itachi zůstal vzhůru, věděl, že když se vrátí ten muž zpět, on zemře.
Chlad zesílil. Ika se probrala, byla tma, nic jen čistá tma a na obloze už šly jasně vidět hvězdy.
Začala se klepat zimou a drkotat zubama.
„Je ti zima?“
„Je.“: odmlčela se: „Smála by se.“
„Kdo?“
„Kazemai. Pořád si ztěžuje, že je jí zima a já se jí směju. Teď by se mi smála, že je mi zima.“
„Kdyby tu byla, klepala by se taky.“: při těchto slovech si Iku přitiskl k sobě.
„Máš s ní pěkně komplikovaný vztah.“
„Jo jsme řečené sestry, to se dá čekat.“
„Co to vlastně znamená řečené?“
„Víš, že ani nevím?“
„Ty to nevíš, ale pamatuješ si to?“
„Jo, ale řekla bych, že to ví Kazemai.“
Ika se podívala na oblohu: „Velký vůz.“
„Ty se vyznáš ve hvězdách?“
„Jo vyznám.“: ztichne: „Umřeme tu.“
„Ty tu neumřeš, protože si pro tebe přijdou, ale mě zabijou.“
„Ne, to nedovolím.“
„V tom jim nezabráníš. Když Madara řekne tak se tak stane.“
„Vidíš Itachi. Pořád tvrdíš, že je Uchiha-klan mrtvej, a hle objevím se tu já a teď se tu objeví Madara.“
„Já vím, že je Madara na živu. To on mi pomáhal vyvraždit klan.“
„Jak jste mohli?“
„Chtěli napadnout vesnici a převzít velení. Byl jsem velitelem anbu, měl jsem si vybrat buď vesnice, nebo klan a já zvolil vesnici. Stal jsem se nukeninem a teroristou třídy S.“
