2.díl-Útěk z vězení
Ika se převalovala v posteli a nemohla usnout, nakonec se zvedla z postele a začala chodit po místnosti. Zastavila se u Kazemai.
„Nech mě laskavě spát!“ ozve se z postele rozespalý hlas.
„To ti vůbec nevadí, že jsme tu v zajetí!“ zakřičela na ni a pokračovala.
„ Ani nevíš, na co jim budeme třeba nás, co já vím… No prodají nebo nás budou mít, jako soukromý děvky, vždyť tahle organizace je plná chlapů.“
„Nevím… Proč jsme tu? Ani nevím, co s námi bude, to co vím je, že nás chtějí vycvičit a.“ nedokončí Kazemai větu a skočí jí do řeči Ika: „Utečeme!“
„Co, že chceš?“
„Utéct!“
„Ty ses zbláznila!“
„Já, jsem se zbláznila, to spíš ty ne?! Ty chceš tady trčet?“
„Nevím….“: řekne Kazemai neslyšně.
„Tak se zvedej a pojď!“
Kazemai se na ni podívala nevěřícně: „Myslím, že to nezvládnu…“
„Neboj se a pojď!“ Ika chytla Kazemai za ruku a táhla ji sebou. Vyběhly schody a běžely po chodbě ke dveřím.
„Myslím, že nás někdo vidí…!“: řekne Kazemai.
„Kdo?“ Ika se otočí, a Kazemai ukáže na zrcadlo, v němž stojí odraz osoby s rudýma očima. Ika chytne Kazemai pevněji za zápěstí a zrychlí svůj krok, ale chodba nekončí. Chodba nemá konce. “Jakoby jsme byly v něčem uzavřený!“ Řekla po chvíli Ika a posadí se.
„To se mu říká Genjutsu! Milé slečny!“ Řekl podrážděně Pain, který se objevil za nimi.
„Děkuju, Itachi“ Řekl a povzdychl si, tohle mohl čekat.
„Hajzle!“ zavrčela Ika.
„Genjutsu = “iluze“, člověk vidí, to co osoba, která ho do něj chytla, chce, aby dotyčný viděl.“: řekne Kaze, jakoby nic.
V ten moment na ni Itachi s Painem hledí, jak to můžu vědět.
„Co?!“ zeptala se Ika
„U Jashina… Iko, Itachi to on byl ten, kdo nás do něj uzavřel, přes to zrcadlo, obě dvě jsme se ohlédly, a viděly mu do očí, to co má v očích je sharingan. Je to jedna ze schopností, kterou sharingan má. Když jsme se ohlédly a viděli jeho oči, uzavřel nás do “iluze“ alias do genjutsu, a v mysli vymyslel to, co se dělo. Takže jsme se nemohli dostat ke dveřím, protože jsme byly pořád na tom samým místě. Chápeš?“
„Ne…Ale chápu jedno, je to hajzl!“ Řekla Ika nesmluvně.
„Proč se vůbec snažím!“ Řekla si spíš Kaze pro sebe a vejde do obýváku.
Všichni přítomní se na ni podívali, ale Kaze je ignorovala a lapla na gauč vedle Tobiho a Kisameho.
„Promiň Kaze… Já jsem to tak nemyslela.!“
„To ty nikdy!“
„Co máš za problém!?“
„Problém? Chceš vědět, jaký mám problém tebe, spíš to tvoje zbrklé myšlení!!!“ Vyskočila z gauče a zatla pěst.
„Aha…. Tak to gomenasai, že vůbec žiju!“
„Naser si, Iko. Pořád chodíme od průseru k průseru, to je poprvé, kdo se nás nepokouší, 1. znásilnit, 2. Zabít, 3. Někdo… No… Co já vím co ještě!
Fajn s tím zabitím to se možná trochu pletu ze začátku to tak nevypadalo, ale teď! Dali nám najíst, napít máme dokonce, kde kurva spát. Fajn, není to pětihvězdičkový hotel, ale aspoň něco!“ Zařvala. Ika na ni doslova zírala, Kazemai neměla potuchy, proč na ni tak zírá.
„Co na mě tak zíráš?!“ Řekla vážně podrážděně.
„Tvoje oko… Ono…“
„Co? Moje oko?!“
„No ono krvácí a je, no fialový.“
„Ehm…“
„Jsou v něm kroužky, černý.“
„Jaký zas fialový oko s černými kroužky.“ Pain vešel do místnosti.
„Jo přesně takový, jaký máš ty.“ A ukáže na Paina., ten začal na Kazemai taky zírat, ona se chytla za pravé oko a podívala se na prsty.
„Krev! Co to kurva má být!“ Natáhla k Ika-chan ruku s krví, ta však odlétla na vedlejší zeď, ale nebyla sama, následoval jí Pain.
„Iko, Paine! Co se to kurva děje!?.“ Začala Kazemai panikařit a opět mávla s rukou, tentokrát odlítl obývací stůl i s Tobim ten jen stihl vykřiknout: „Já lítám.!!“
„Mělo by to fungovat na principu nabití 5 vteřin.“ řekl Pain a pokračoval „Ale podle toho, že už to použila 2 krát po sobě, tak to pravidlo porušuje.“
„Co?! Jaká je to vůbec technika!?“
„Pravidlo nabití 5 vteřin, technika rinenngan.“ Kazemai se chytla křečovitě za vlasy.
„Já nevím, já nechci, přestaňte, já tam nechci!“ Začala křičet a padla na kolena.
„Kam nechceš?“ Zeptal se zděšeně Pain.
„Tam! Tma, já tam nechci! Pustě mě! Oči! Rudá! Sharingan… Mangekyou Sharingan. Já tě znám, proč mi to děláš? Já tam nechci, já chci zpátky domů za Sas...“
„ Já, jsem nesplnila slib, který jsem mu dala!“
„Paine! Udělej něco!“ Řekl Kisame, Pain se rozhlížel, hledal pomoc, ve dveřích stál Sasori díval, co se děje. Přišel ke Kazemai, zvedl ji hlavu, po tvářích jí tekly slzy.
„Klid. Nikam tě nechceme odvést.“ Řekl klidně a Kazemai ztichla, jeho hlas jí vrátil do reality.
Sasori podepřel Kazemai a odvedl ji do pokoje. Ika se sebrala se země.
„Co to kurva bylo, co?“
„No to by mě taky zajímalo!“ Řekl pořád ještě zmatený Pain.
„Jaký hlas? Jaký oči? A kam Kaze nechtěla? Jaký slib?“ zeptala se a podívala se na ostatní, s nadějí že ji někdo odpoví.
„To nevím.“ Řekl Pain a Ika se zatvářila smutně.
„Bude se ji muset…“
