3.díl-Omlouvám se
"Kazemai, miláčku, jsi vzhůru?!": mluví na Kaz Ika, ale žádná odpověď.
"Kaz!", "Kaze!!" , "Kazemai!!!" : začala Ika řvát.
"Nech mě spát Iko! Jsem unavená.": Zamrčí Kaz na Iku.
"Hele miláčku, je poledne a ty jsi ještě v posteli, v 9 nám začal trénink."
"Cožeeeeeeee!!!!!!!! Ty jsi mě nechala spát. Jsi blázen!" : vyletí Kaz z postele. Ve dveřích se objevil Deidara, který nese tác s jídlem pro Kaz. Kazemai na něj chvíli vyděšeně zírala, a pak deidara vykoktal:"Ika máš jít za Itachim, pauza ti skončila. A ty Kazemai, Ty lež, máš dnes volno. Jo a nesu ti snídani."
"Jo jo, už jdu za tím hajzlem. Měj se Kaze, jo a omlouvám se. Je mi to líto, to co se stalo včera."
"Ale jo, už to neřeš Ika. Děkuju Deidaro": usmála se na Deidaru, když jí podal tác. Deidara lehce zrudnul. Ika se podívala ještě jednou na Kaz, ještě než odešla.
"Je to dobrý, hodně dobrý. Dík Deidaro."
"Mě neděkuj. To jídlo dělal Sasori s Kisamem. Mám jim to vyřídit?"
"Ne, já jim to řeknu sama."
Kaz se osprchovala a zjistila, že jim teče jen studená voda. Nakonec se oblečená do včerejšího oděvu vydala do obýváku. Přišla k oknu a podívala se ven. Viděla tam Itachiho a Iku.
Itachi se rozběhl k Ikce a zaútočil na ni, Kaze zatla pěst. Ika se vyhnula Itachiho pěsti, a hodila po něm dva shirukeny. Itachi se jim vyhnul, jako by nic. Ika se zamračila a rozběhla se proti němu se zatnutou pětí. Zase uhnul, ale tentokrát ho vyvedla z míry tím, že ho skopla na zem.
"Haha. Konečně jsem tě aspoň jednou zkopla na zem Uchiho!": prohlásila Ika vítězoslavně.
"Moc se nesměj.": řekl klidně Itachi a podkopl jí nohy. Ika sebou třískla na zem.
"Ty hajzle!": vykřikla Ika a Kaze u okna se začala smát. Ika se vyšvihla nahoru a hodila po Itachim shuriken. Itachi uskočil: "To nic jiného neumíš. Ani tím shirukenem neumíš házet."
"Ale aspoň mám snahu! A neflákám se doma!" : Kaze se zamračila, když to Ika dořekla.
Kazemai se od okna otrhla a otočila se směrem k venkovním dveřím, na chvíli zaváhala, jestli je má otevřít. Kazemai vyšla ven a ozářilo ji světlo.
------------------------------------------------------------------------------------------------
"Kde jsi ty moje malá holčičko?": řekne dlouhovlasá brunetka.
"Mami? Tady jsem.": řeken děvčátko.
Kazemai se dívá na malou dívku jak si hraje s malou loutkou.
"Káňátko, kdo ti dal tu loutku?"
"Chiyo-basama.": odpoví dívenka.
"Ach, Kazemai, ty moje holčičko."
Kazemai pozoruje tuhle scénku se zmatkem v hlavě.
"Kdy máš jít na tu misi?"
"Jěště dnes večer.": dívčin hlas se změnil na chladný.
Najednou se setmělo a malá dívka stojí s chlapcem na skále, povídá si s ním a směje se.
"Vrátíš se mi, že jo?": zeptá se chlapec v obavách v hlase.
"Vždycky jsem se ti vrátila.": řekla dívka a políbila chlapce.
"Jo to já vím.": odpověděl a dívku objal a povalil do písku.
"Úchyle, to víš, že jo slibuju, když jsem přišla o matku nepřijdu o tebe."
Chlapec se zvedl a pomohl dívence. "Víš milu..."
"Co jsi říkal?": zeptá se dívka.
"Ale nic.": odpoví chlapec. Dívka seběhne dolů s chlepcem tam ji chlapec znovu políbí a vydá se opačným směrem projde kolem Kazemai, která na něj zírá. Dívka má v očích slzy a řekne:" Taky tě miluju a je mi to líto. Tak moc líto." dívčina tvář se změní a zadívá se na Kazemai ta stuhne. Přijde k ní a řekne : "Nezapoměň, na to, kdo jsi byla a co jsi. Hime no Suna.!"
------------------------------------------------------------------------------------------------
"Kazemai, jsi v pořádku?": řekl Itachi a Kaz se vzpamatovala.
"Jo jsem v pořádku. Itachi co se stalo?"
"Nic, jen si nereagovala."
"To se mi stává."
Itachi pokývl hlavou a Kaz pozorovala, jak Ika s Itachim trénují. Začalo se stmívat a do sídla začali chodit členové. Ika už ležela na zemi a dívala nahoru na nebe, jak pomaloučku zčernává a objevují se první hvězdy.
"Víš, co bych chtěla Kaz?"
"Nevím Iko?"
"Dneska jsem se ptala Itachiho na Uchiha-klan"
"Tvrdí, že jsou všichni mrtví až na jeho bratra, ale já mu nevěřím tomu hajzlovi."
Kazemai se pousměje a podívá se na oblohu.
"Bude krásná noc."
"Jo to bude."
Kazemai a Ika se posadili ke stolu, kde všichni jedli a povídali si. Ika pokukovala po ostatních členech a zapojila se do rozhovoru s Konan, kde se spolu smáli. Kazemai se na ně dívala a hlavou jí jezdili výjevy o té dívce. Obě se zakutaly pod peřiny. Kazemai se cítila divně měla sny. Krev, maso, prach, spáleniny, cinkot kunají atd. Válka, byl to boj. Kazemai začala křičet ze spaní, házela sebou. Ika sebou trhla, a okamžitě přiběhla ke Kazemai a začala ji budit, ale marně. Dál zkoušela ji probudit. Kazemai, ale nereagovala. Ika se od postele začala vzdalovat a dívala se směrem k posteli.
------------------------------------------------------------------------------------------------
"Madaro pochop, že ona nebude jako ty!": řekla černovlasá žena.
"Vážně, ale bude!"
"Ne nebude, nikdy nebude jako ona!"
"Jako, kdo řekni to, řekni její jméno!": zeřve Madara a začně třást se ženou " Tak to řekni Mi Ako! Řekni to!"
"Ne neřeknu. A nech mě!": řekně žena tvrdě a odhodí muže, který svou vahou rozbije stůl.
"Tohle sis zkusila naposled!": zavrčel.
"Ne Madaro, jestli ublížíš mojí dceři tak tě zabiju, slyšíš zabiju!": žačala řvát žena na muže. Muž ustoupil a díval se na ni. V očích měla Mangekyou sharingan a muž se jí bál.
"Ty se mě bojíš Madaro!"
"Ne nebojím! Tebe Mi Ako ne, já se tě nebojím! Nebuď směšná!"
"Laskavě drž hubu a neřvi tu vzbudíš ji!"
"To je mi jedno!"
"Tak to by ti jedno, být nemělo, protože ti na ni moc zá.........."
Hlas ženy Ika už neslyšela.
------------------------------------------------------------------------------------------------
Kazemai už v posteli nebyla, když Ika začala vnímat. Dokonce zpoza dveří vycházelo světlo.
Ika utíkala nahoru, kde uviděla, že začalo ráno, slunce vycházelo a Kazemai hrála na klavír nějakou skladbu. Ika se zaposlouchala, a pak ji drapla za ruku a útěk byl opět tu.
Ika se s Kazemai drala přes les, když v tom:
"Iko nech mě! JÁ nikam nechci!"
"Fajn, jak chceš jen mě zdržuješ!"
Ika ze rozběhla a utíkala co nejrychleji uměla. Byla zatraceně rychlá. Zachvíli Kazemai dohnali Akatsuki. Kazamy bylo jedno, že ji dohnali už jí to unavovalo utíkat. Hidan chtěl Kaz skopnout, ale Sasori mu v tom zabránil, když mu dal Pain pokyn.
"Kde je Ika?!": zavrčel Itachi.
"Běžela, někam směrem k městu nebo vesnici."
"Musíme za ní. A ty nám pomůžeš! Jaká je nejbližší vesnice!"
"Konoha!" : řekl Itachi a polk na sucho.
"Ika cosi mlela o tom, že si jí vyprávěl o Uchiha-klanu a říkala, že ti nevěří!"
"Do prdele!": dodal Hidan.
Všichni se rozběhli k vesnici proběhli přes hranice. Začalo pátrání všichni použili henge, krom Kazemai. Všichni prohledali vesnici, ale neúspěšně. Kazemai se procházela po vesnici až ji někdo oslovil.
"Keiro!": kazemai se otočila, to jméno jí bylo povědomé, vždyť to bylo jméno její matky.
"Vy nejste Keira! Jste jí tak podobná, kdo jste?!": zeptal se jí muž.
"Já... Já s cizími lidmi nemám mluvit. Tak mě to učili!": Kazemai se otočila a vyskočila na střechu a zmizela pryč. Ika doběhla k území, které patřila Uchiha-klanu, ale nikdo tam nebyl. Jen ticho, to hrozivé ticho. Pásky nalepené přes dveře, když Ika nakoukla dovnitř viděla zaschlou krev a když ne krev tak bílé náhresy těl. Ika se rozběhla ulicí, ale nikdo tam nebyl, jen to ticho. Běžela dál a rychleji, viděla jen nějaké lidi.
"Lidé. Uchiha": pomyslela si. Ika je chtěla oslovit, ale ti lidé se bavili mezi sebou, jako by tam nebyla. Najednou tam nebyli. Ika pokračovala v běhu. Začala potahovat zastavila se u domu a vešla dovnitř. Nebyla tam, krev ani obtáhlé tělo. Nic tam nebylo jen rozbitý nábytek. Ika se posadila na židli a zadívala se do kuchyně.
"Jsem doma mami.": zašeptala neslyšně Ika a začala brečet.
Ika šla ulicí po Konoze, ven z ní, vrážela do lidí až vrazila do černovlasé ženy.
"Omlouvám se vám slečno.": řekla žena.
Ika neodpověděla jen se otočila a začala zírat na ženu, jak sbírala ze země svůj nákup.
Hidan Iku uhodil.
"Co si myslíš, že děláš!": zakřičela Ika, která se držela tvář a ležela na zemi.
Hidan se to pokusil udělat znova, ale někdo mu chytl ruhu. Otočil se na něho.
"Kdo jste?". řekl ženě, která mu držela ruku.
"Já? tvá noční můra.": a ruku mu zlomila, jedním úderem byl ve zdi vedlejšího domu.
"Jste v pořádku slečno?!": zeptala se žena.
"Iko!!!!!!" : přeběhla Konan. Žena vytřeštila oči, vzala nákup a rychle odešla.
"Kdo to byl?!": zeptala se Konan Iky, když večeřeli. Ika zavrtěla hlavou, že neví.
"Musím ven." Ika se sebrala a vyšla ven, na verandu a sedla si za Kazemai.
Obě se dívaly na oblohu. Kaz se opřela hlavu o Ikiino rameno.
"Mám tě ráda ségra!"
"To jako vážně Kaz?"
"Jo, jsi jediná, kdo mi zbyla z mojí rodiny. Já vím, kde jsi byla. Byla jsi doma, že jo?!"
Ika neodpověděla, jen se dívala na nebe a po tvářích jí stékaly slzy.
"Proč se nám to stalo?"
"Já nevím Iko, ale jestli to chcem vědět, musíme o pravdu bojovat. Jinak se to nedozvíme. Najít lidi, kteří nás znali."
"Co když je taky dostali?"
"Když jsme se vrátili oni museli taky nebo tady pořád jsou!"
